K tomu jaksi nezbytně potřebujeme tu loď. Měli jsme představu jakou bychom chtěli a byli jsme si ji i na nějakou dobu půjčit a plachtit na ní. Líbila se nám. Už jen chybělo najít ji a koupit. To se ukázalo jako oříšek. Vybrali jsme si totiž ovni od Alubatu. Velikostně jsme chtěli troj kabinu, pro nás pět a možná návštěvu, takže něco malého, ale dostačně velkého. Ideálně kolem 13 metrů. Což na konec naše Kagou, ovni43 splňuje.

Proč zrovna tato?

Ovni jsou vyrobeny z hliníku, mají hydraulický kýl i kormidlo. To znamená, že je lze zatáhnout do trupu a i díky tomu se stanou v podstatě plochými. Můžete s nimi do plytkých vod. S dobrým podložím je můžete posadit na dno písku, vyschnout a při přílivu opět odplout. Jsou bytelné. Cestují s nimi mořeplavci do různých šířek a délek. Rovník, tropy,polární kruh,... Jeden z nejznámějších cestovatelů Jimmy Cornell měl stejný typ. A i díky jeho poznatkům další ovni upravili a přizpůsobili na širá moře ještě víc. Je to ověřená loď. Ale to zní také činí dražší záležitost. Koupit loď ze sklolaminátu by bylo rozhodně snazší.

A tak jsme hledali. Rok předtím než jsme se rozhodli do toho jít plnou parou vpřed bylo na evropském trhu několik ovni k mání, ale byly poměrně rychle pryč. A pak? Nic. Občas se jedna objevila a do týdne byla u nového majitele. Čekali jsme a vyhlíželi. Půl rok uplynul a jediná, co jsme našli byla jedna ovni43 na Tahiti. To nebylo zrovna místo, kde jsme si představovali, že začneme s naší cestou. Nehledě na to, že cena za ní byla víc než jsme si představovali. Čekali jsme dál. Půl rok uplynul a její cena se snížila. Vyhlíželi jsme další, ale jediná, co se objevila v Evropě nebyla podle fotek v nejlepším stavu. Rozhodli jsme se. Jdeme do toho.

H. studoval všechny dostupné informace o nabízené lodi, každou fotku zkoumal jak pod mikroskopem. Ve výsledku ji pak znal lépe než přizvaný odhadce. Začalo naše vyjednávání s makléřem. Ten nám nechtěl uveřit, že opravdu jeden z nás poletí přes celou planetu a chce koupit loď. Myslel si, že přiletíme, prohlédneme a spíš ji nekoupíme a vrátíme se do Evropy. Pro nás varianta cesty přes celý svět na kukačku nebyla možná. H. měl v plánu přijet a pokud skutečně neobjeví nějaký skrytý a závažný problém, koupit.

❮❯

1 / 4

Co dál?

Jak ji dostaneme někam blíž? Zkoumali jsme možnosti transportu buď v nákladní lodi (fíha, to by bylo dalších peněz), nechat cizího kapitána s ní připlout (ehm) a nebo se do toho pustit sami. Zkoumali jsme mapy, trasy jiných jachtařů a naše možnosti. Jako nejschůdnější nám přišla varianta najít posádku a s ní loď převést. Ale kam? Do Evropy? Do Karibiku? Do Asie? Po zkoumání různých možností se jako nejlepší z těžkých variant zdála možnost Tahiti - Panama - Karibik. Je to minimálně měsíční cesta v protisměru. Obvykle se jezdí přes Panamu na Tahiti. Nicméně je to také náročná trasa. Smutným vtipem mezi námořníky je, že plout kolem světa chce každý, ale po měsíci cesty mezi Panamou a Polynésií počet těch, co pokračují ve svém snu, rapidně klesá. Proto je v Tahiti na prodej tolik lodí. Cesta je to opravdu dlouhá. A to následuje tradewinds.

Konkurs na posádku byla zdlouhavá záležitost, měli jsme představu koho nechceme, ale těžší bylo zúžit popis toho, koho ano. Na náš inzerát se nám několik zájemců ozvalo a začalo kolo pohovorů. Vybrali jsme čyři, dvě ženy, dva muže. H. se tak s trochu lehčí hlavou mohl v prosinci 2023 přesunout na jižní polokouli. Prozkoumat loď a dořešit koupi. Makléř nám pořád nevěřil a ptal se, kdy se vrací do Evropy? Až tam jako rodina doplujeme z Karibiku, byla pro něj neuvěřitelná odpověď.

Jenže samozřejmě nic není tak jednoduché jak si plánujete. Koupě se protahovala, prodávající měl špatnou zkušenost s jiným zájemcem, co na poslední chvíli odstoupil od koupě. Ukázalo se, že nemá dostatek financí. Dokud nebudou peníze na jeho účtu nechtěl dovolit předání klíčů ani přístup na loď. Začínali jsme být zoufalí, posádka měla brzy přijet, ale loď nebyla obyvatelná a ani na ni nebyl přístup. H. nabízel jako záruku složení další kauce, ponechání pasu v úschově u makléře,... ne nestačí, ne nejde.

Když peníze konečně dorazily dostal H. klíče. Mezitím už na černo udělal, alespoň nějakou práci na palubě. Posádce jsme ale stejně hledali přechodné ubytování, na lodi to nešlo. Den po převzetí klíčů volal majitel sousední lodi makléři a ten H., že nám uprostřed noci v suchém doku(!) nastartoval motor. To není úplně dobrá zpráva nikdy, bez chlazení je to ještě horší. Naštěstí se povedlo Kagou s pomocí posádky spustit na vodu a dát do obyvatelného stavu. Opravy mohly začít.

Vánoce 2023 byly zase jiné. Já s dětmi v Brně, H. s posádkou prozkoumávající Společenské ostrovy. Jenže došlo na další zvrat. Po Vánocích, kdy měli začít vyrážet, jsme se s posádkou postupně rozloučili. H. byl zklamaný, chtěl plout sám. My jsme ho přemlouvali, ať počká. Seženeme někoho jiného. Zároveň nám ovšem přestávalo přát počasí. Okno pro tuto cestu bylo pryč. Další možnost Tahiti - Hawai se nám zdála dost bláznivá. Do toho jsme četli zprávy o jiném českém plavci, co tou dobou přišel o svou loď právě na Hawai. A pak přišel leden 2024 a umřel můj táta.

H. se tak rychle neměl šanci vrátit, dorazil až po pohřbu. Loď nechal pod dohledem původního makléře v hlavním městě v marině. Postupně jsme zabalili byt, přesunuli jsme se za mámou do domu. A balili na cestu. Když to nešlo s posádkou, budeme muset změnit plán. Vyrazíme na cestu na západ. Sami.

❮❯

1 / 6