Tracker
Instagram
Bundaberg
A tak se z toho stala neplánovaná soutěž o první místo v maríně z počátku to teda vypadalo, že o naší soutěži neví, ale v cílové rovince v kanálu při vjezdu do řeky se zapojili a nechali nás za zády.
Na rádiu už panoval čilý ruch, Marine rescue Bundaberg přijímal a vysílal zprávy. Taky jsme nahlásili svůj příjezd, marina měla ještě zavřeno, takže přijali informace o nás a instruovali, co dál dělat. V zásadě jen přijet před marinu a zakotvit mimo plavební kanál u protějšího břehu a čekat. To zvládneme.
Když už se nám zdálo čekání dlouhé, zavolali jsme rádiem do maríny (což se ukázalo jako zábavný skeč, H. volal, bez odpovědi, na stejném kanálu minutu po něm volá marinu jiná loď a okamžitá odpověď, ok to se může stát, zkouší znovu a hádejte, co? Zas nic a situace se opět u jiné lodi vyvíjí jinak). Nakonec jsme se dovolali!
Po uvolnění doku pro karanténu jsme k němu přirazili, ale museli jsme tedy značně snížit fendry, holt řeka. A taky do doby než jsme check - in nesmíme na břeh...což není problém dokud Vám na břehu nechytají lano a s ním Vám pořádně nerozejdou loď přímo do sloupu. No nic, zvládli jsme to. Další část prvního dne byla čekací, nejdříve border patrol v počtu tří, prošli celou loď od pod podlahy až po palubu. Vyplnili s námi všechny dokumenty a protože máme víza v online podobě tak o nás už mnohé věděli dopředu. Zbytek dne jsme čekali na bio kontrolu. Toto čekání bylo zakončeno povolením ke vstupu pro nás, s tím že loď a nic z ní se nikam nesmí hnout. Ale protože máme na palubě tři děti a je odpoledne, pustili nás na břeh.
První kroky tak vedly do sprchy a pak přes nákup pikniku na hřiště! Je to země hřišť, jak říká Z. celou dobu od přistání. Viděli jsme i našeho prvního klokana.
Druhý den ráno prošla i Kagou na výbornou a tak už nám nic nebránilo vyhlížet, kam se z maríny hneme. Loď kontrolovala místní inspektorka a zaučovala nového úředníka z Torres Strait. Ukazovala mu, kam všude nahlédnout a nač si dávat pozor. Mezi řečí mu vysvětlovala, že na takové lodi jako jsme my, rozumějte dětské, není moc šance objevit nějaký tichý kout, kde by se mohla nějaká breberka schovávat. O breberkách teda nevím, ale o neexistujícím tichém koutu to mohu potvrdit! Po dvou dnech (a asi tak třech pračkách prádla), jsme se posunuli dál po řece do města.
Přesunuli jsme se blíže středu města a vyráželi za dobrodružstvím. To úplně první vedlo do obchodního domu a do sekce ...se spodním prádlem po téměř roce v pacifiku bylo třeba nějaké zase mít.
Objevili jsme mini zoo u dětského hřiště, veřejný grill snad v každém parku, botanickou zahradu s vlakovou drahou, kde si děti vyjednaly svezení...a taky jsme pořídili urychlovadla pro dopravu po souši. V jacht klubu jsme strávili dvě soboty, na tu druhou jsme se přesunuli téměř až k němu i s Kagou. Předtím jsme využili možnosti dovážky objednávky až k veřejnému molu v centru. A tak jsme doplnili zásoby.
Od souseda Laurieho jsme vyzvěděli více o naší další zastávce Fraserově ostrově. On tam dříve pracoval jako průvodce, takže nás upozornil i na možné nebezpečí při setkání s dingo psy. Jejich oblíbenou stravou jsou malí klokánci wallaby, zhruba tak velikosti dítěte...
