Tracker
Instagram
Babička je tu!
Pro vyzvednutí a nalodění volíme Rose Bay. Blízkost pobřeží, dostupnost dopravy a taky délka cesty z letiště tomu nahrávají. Pohrávali jsme si s myšlenkou, že zajedeme až pod letiště, ale kotviště tam by bylo velice nepříjemné nehledě na to, že není ani jasné jak je to tam s možnou veřejnou nebo jinou dopravou. Naše návštěva letí z Prahy přes Dubaj do Sydney. Let to je dlouhý, tak jí to chceme co nejvíce usnadnit. Vzhledem k tomu, že prý má obří kufr, jede na letiště H. Děti spí a já je vyhlížím, T. se přidává a sledujeme dosednutí letadla na plochu.
A pak už je tu! V dáli slyšíme motor člunu a vidíme naše světla jak se blíží. Mává nám jak H., tak druhá cestující. První zkouška pevnina člun byla jednoduchá, teď přichází těžší část člun loď. Máme ji. Vítáni na Kagou je mohutné a kdyby nebyla noc a všichni unavení povídání by nebralo konce. Po téměř celém roce se tak konečně vidíme s někým z rodiny na živo a můžeme si na sebe i sáhnout. Já mmám velkou radost, že naše první návštěva je moje maminka. H. má velkou radost, že se někdo odhodlal na druou stranu světa a u dětí je jasné, že babička je tu jen a jen pro ně.
Ráno se na babičku doslova vrhla mladší vnoučata. Snažím se oběma stranám vysvětlit, že se užijí celý měsíc a nemusí mít strach. Taky je tu ještě posun času, který je třeba dospat a bude se ještě připomínat. Babička se ale hrdinně pouští do všech společných aktivit s námi a v čerstvých jednasedmdesáti tvrdí, že na ni si jet lag nepříjde. Ukazujeme tak babičce, co známé v okolí. T. má domluvenou lekci fotbalu a taky je tu hřiště! Na fotbale je potřeba babičce všechno ukázat. Aby na něj T. mohl chodit musel s H. do obchodu pro tenisky, ty zatím v naší výbavě nebyly. Děti mají sandály s uzavřenou špičkou a ty dostaly za rok na moři dost zabrat. Takže je potřeba i aktualizovat botník. Všichni přezouvaj do nového modelu sandálů, T. i tenisek. A pořádných štulpen.
Posléze se přesouváme hlouběji na kotviště za mostem, odkud to bude blíže za Mikulášem, kam nás pozvali naši noví čeští známí. Je tu totiž Sokol Sydney, krajanské sdružení s československoou základnou a to přivítá Mikuláše. Trvá mu to dlouho než dorazí až na jih světa, ale dorazí i s andělem a čertem. Dokonce přinese i výslušku pro naše plavčíky. Zátoka odkud za ní vyrážíme má příznačné jméno, Jeruzalémská. Volíme pěší túru k sokolovně s tím, že v nejhorším případě zpět jede i autobus, ale chůze pěšky nám nevadí. Máme tak možnost společně s babičkou objevovat místní přírodu. Inhalujeme zejména vůni eukalyptů, které proti našim představám dosahují obřích rozměrů. Po cestě jsme taky potkali několik velkých ještěrů, ty fascinují úplně všechny. Zejména jejich stoicismus.
S babičkou jsme stihli i některé palčivé opravy jako třeba okénko, kterým nám zatékalo do lodi při přejezdu z Vanuatu, teprve teď máme náhradní díly. V Bundabergu nám ptáci zvládli utrhnout korouhvičku ze stěžně, ráno jsme ji našli na palubě, původně jsme si ale mysleli, že patří k jiné lodi a k donesl vítr. Ach ta naivita. Musím teda říct, že H. se do toho pustil opravdu ve velkém a babičku mne nechal při jištění na stěžen jistit. Opakoval jí, že už má m zase můj život plně v rukou. Zvládly jsme to obě s grácií. Nicméně nahoru pak musel stejně i on, protože bylo třeba víc než jen nasadit, jak původně zamýšlel. Platí tu pravidlo 24 hodin na bójce, v této zátoce jich bylo sedm, takže každý den jsme se od jedné odvázali a se člunem přáhli Kagou k další. Vyfotili se u ní a další den znovu. Babička se aklimatizovali na místní čas a společně s námi se rozkoukávala po vánoční Austrálii. Výzdobu v autobusech tu totiž neberou na lehkou váhu. A tak jsme ji obdivovali při cestách zas do jiné gymnastiky. Kluci byli i na vánoční celodenním workshopu. Z. byla ještě moc malá. Pánové si to ale užili velice. Z. měla zase babičku jeden den jen pro sebe.
Společně jsme upekli už druhou adventní vánočku a užívali si kratší i delší výlety po okolí. Snad každý den jsme objevili jiného ještěra v okolí. A že to byli pašáci se pozná, pózovali jak profíci.
