Tracker
Instagram
Brisbane
Najeli jsme přídí do mělčiny a zádí jsme zůstali ve snižující se vodě. S postupujícím odlivem přestala šplouchat voda a my zůstali sedět na písku. Když píšu sedět, myslím to doslova. Kormidlo jsme zasunuli do trupu a stejně tak i hydraulickou ploutev. Díky, Ovni inženýři! Můžeme takto zhruba do 70 cm vody, což není vůbec špatné. Většinou toho využíváme a kotvíme podstatně blíže břehu něž jiné lodě, máme tak kratší cestu domů. A to se s malými námořníky na palubě hodí.
Z mnoha věcí co jsou v Austrálii opravdu promyšlené, se mi asi nejvíce líbí jejich systém dobrovolnické pomoci. Funguje tak pobřežní hlídka a taky záchranný systém na moři. Přes rádio se do něj přihlásíte, uvedete informace o plavidle, posádce a předpokládaném cíli plavby. Stanice si Vás pak předávají až do cílové destinace nebo Vašeho odhlášení se. Náš vstup měla být Tin Can Bay. Připluli jsme, ale pravděpodobně už v neočekávanou chvíli s odlivem v patách a tak nám nikdo neodpověděl. Trochu z toho ovšem zase podezříváme naši vysílačku… Vyplutí na otevřené moře jsme v pořádku zvládli a jak se ukázalo nebyli jsme sami, v patách nám byla motorová loď.
Čekalo nás něco kolem 80 mil k Brisbane, kam jsme plánovali doplout v průběhu dalšího dne. S tím že noc strávíme na kotvě někde “nad” městem. To se nám splnilo, kotvili jsme v Moreton zátoce u Birdie ostrova kolem deváté večerní. Nebylo to ideální, ale povětrnostní podmínky nám byly nakloněny. Nicméně přibližovat se k Brisbane ve dne či v noci znamená, přibližovat se do místa zvýšeného provozu… Nejen že proplouváte v naváděcích kanálech s dalšími loděmi, ale za tmy máte jako bonus světla letadel a to je panečku občas oříšek, když se chystají na přistání nebo právě vzlétla. Plus je tu spoustu lodí, které mají sice světla, ale nemají AIS nebo rádio, takže pozornost polevit opravdu nesmí.
Následující den nás čeká už jen 20 mil ke vstupu do řeky u města a pak dalších 10 mil k centru. V plánu máme kotvit, co nejblíže centru města. Zařadili jsme se do fronty lodí, co chtějí vjet do řeky a postupně se přibližovali. V přístavu mezitím přivítali další nákladní loď a jiná vyrazila pryč, z města také odjelo několik rychlých trajektů a my na ten velký šrumec koukali vykuleně. V nenákladové části přístavu byly k vidění zase naše oblíbené cirkusy, zaoceanské parníky. V Polynésii jsme je potkávali pravidelně pak dlouho nic až do jediného na Vanuatu a v Austrálii jsou v každém přístavu.
Po řece jsme se posouvali stále dále a potkávali i menší městské parníky, které tu jsou součástí hromadné dopravy. Narozdíl od těch brněnských vozí celý den i pracující, nejen výletníky. Posouvali jsme se co nejblíže středu města. Ještě v roce 2022 bylo možné kotvit až u botanické zahrady, ale tam je nyní most pro pěší, který podeplout nejde. A tak kotvíme na jeho druhé straně u jazz clubu. Když se nám konečně chytne kotva jsme kousek jízdy od městského mola u zahrady a máme tak přístup do města jako na dlani.
Kotva se nám tu chytala hůře, jednak je tu proud a druhak dno je částečně pokryté odpadem...u břehů vykukují zbytky několika lodí, utržené bóje a při jednom z našich kotvících pokusů se nám podaří vylovit malou kotvu, která se někomu musela utrhnout.
Večer je o zábavu v podobě světelné a hudební show města postaráno. Po půl roce na ostrovech je to opravdu změna. Jsme v centru velkoměsta. S mrakodrapy a nočním životem, co nám téměř klepe na dveře.
Plán zněl jasně. Dojet do Brisbane na naše narozeniny. A to se nám povedlo. Sundali jsme člun a jali se prozkoumat město. Prakticky hned vedle nás leželo bussines centrum a dál proti proudu botanická zahrada, pláže,... ještě, že námořníci mají koloběžky, mohli všude. Tunely pro cyklisty, velikánská zahrada, cesta přes řeku na pláž. Všechno bylo najednou na dosah. Žertovali jsme, že po téměř roce na ostrovech jsme přijeli do budoucnosti. Tak to na nás působilo.
Nejdříve já a o dva dny později i Z. jsme oslavily své narozeniny. Ani nevíme jak to kluci zařídili, ale byl i ohňostroj.
V Ikee jsme sehnali matraci pro znovuvznikající kabinu, která bude sloužit nejdříve babičce a pak snad i jiným návštěvám. Dokoupili jsme další vymoženosti - nový inventor příslib budoucí pračky(?!), indukční desku,... Kotvili jsme se člunem u městského mola odkud také odjížděli party parníky na řeku. Představte si jak ve frontě stojí lidé ve svých nejlepších šatech a oproti nim odchází z mola tři malí šmoulové v ne zrovna nejlepším odění. Legrační to bylo pokaždé, zejména protože jsme museli projít kolem ochranky, co důkladně kontrolovala dobře oděné účastníky party. A za jejich zády se zjevili naši dobrodruzi s úsměvem na rtech. Poprvé jsme pána z ochranky dost rozhodili. Nechápal, proč se fronta účastníků party začala smát zrovna jemu.
V Brisbane jsme také stihli pořádnou bouřku, která nám poničila nabíjení elektro motoru. Ten jsme totiž nechali na člunu a ač byl z vody zvednutý, tak vlivem vln při bouřce se poničil. A tak jsme mohli na motor dojezdit aktuální stav baterie, ale nabíjení ne a ne. Prý je to úkol do budoucna. Tak uvidíme. Zatím si motor stále vozíme (a to i teď v roce 2025) nenabitý.
A pak už zase dál na jih, k Sydney.
← zpět další →