K tomu jsme ale museli prokličkovat mělčinami. Na open CPN mapách to vypadá jako neskutečně úzká série kanálů, kde se mustíe držet navigační linie. Realita je taková, že tudy sviští trajekty mezi jednotlivými ostrovy a ostrůvky. Nicméně mělčiny tu opravdu jsou. A ano přiznávám, dvakrát jsme si díky mému vedení “sedli”. Neobešlo se to bez peprných výrazů. Naštěstí se mi podařilo jen prasknout pojistku, kroužek, a ploutev zajela dovnitř. Při nejbližší možné příležitosti jsem se potápěla a kontrolovala jestli je dole skutečně vše v pořádku.

Než jsme se dostali k Sandbroke ostrovu, tak si H. si taky naplánoval šití, vytáhl šicí stroj a celý spinnaker, který rozbalil po celém salónu až do přední kajuty. Teď by se hodilo říct - a tento moment si milý čtenáři zapamatuj do budoucna... Dokončoval práci, když přišla přeháňka. Ten druh kdy před Vámi i za Vámi lijí barel a Vy nic, ale opravdu nic nevidíte. Zúžené místo kanálu, tudy jezdí i motoráky a docela rychle. Situace tak akorát na malér. Naštěstí pro nás jsme se dokázali s lodí v protisměru vyhnout, ale nebylo to tím, že bychom se vzájemně viděli. Aspoň ne z naší strany. Hlídka na palubě hlásila, že vidí vodu a hlídka u monitoru, že na AIS vidí přibližující se loď a to rychle. Nicméně jak přeháňka rychle přišla, tak i odešla. Když nás loď míjela bylo už to nejhorší za námi a postupně se opět čistila obloha.

❮❯

1 / 4

Dopluli jsme k bílým písečným dunám a druhý den ráno mne coby autora nasednutí čekala kontrola trupu a ploutve. Všechno dobré, žádné prohnutí, bude stačit vyměnit kroužek. A dopsat je na seznam nákupů, protože nám dochází. H. si už taky praskl svůj. Musím říct, že díky příběhům od Laurieho, který nás obezřetně varoval, že i tady "dole" mohou být krokodýli, ale hlavně žraloci...to nebylo moc příjemné. Ale kontrola být musí. Díra v lodi nebo poničená ploutev by nám moc nepomohla do dalších cest.

Odpoledne jsme vyrazili na průzkum břehu, když řeknu že nás přivítaly kolonie krabíků, musíte mi věřit. Bylo jich spoustu. Velcí jak můj palec a rychlí! Marně jsme hledali cestu k dunám. Pak jsme narazili na stezku a šli si za ní. A na druhé straně duny a po nich se prohánějící klokani. Celá rodina. Běhali jsme nahoru a dolů, děti zase stavěly. Došli až k druhému břehu a před bouřkou rychle zpět. Je to taková venskovská idylka, protože o pár mil dál už je Gold Coast. Město s věhlasným názvem a celými flotilami lodí různých velikostí a pohonů.

Ráno posun na Gold Coast, počkat na dobré okno a dál dolů. Z relativniho ticha a klidu dunových ostrovů, šum Gold Coast byl změna. Vodní atrakce a radovánky, které byly slyšet do daleka. Rychle jezdící čluny tahající letce nad sebou, gumáký za sebou... Našli jsme si klidnější chráněnou zátoku, přespali a druhý den už zase na otevřené moře. Měli jsme to i s kličkováním mezi připravujícím se závodem.

Většina australských měst totiž má ne jeden, ale rovnou aspoň dva yacht či sailing cluby. A ty pořádají různé soutěže. Každo týdenní rozjížďky, noční plavby,... Co Vás napadne, to mají. Většina těchto lodí je taky velká jako Kagou a pro její nejlepší výsledky ji ovládá několika člená posádka. Byla to docela legrace, když na těchto lodích bylo pět dospělých na stanovištích a mezi nimi jsme si razili cestu ven kanálem my. Abychom jednak odjeli, ale taky nezavazeli při startu.

❮❯

1 / 3

Gold Coast jako takové jsme si moc neprohlédli, na břeh jsme ani nešli. Na cestě zpět na sever snad bude více času. První dojem je, že to tu žije. A jako jachtař tu nemáte špatné žití. Uvidíme jaké to bude, když tu snad pobudeme déle.