Do té doby to bylo v duchu - koukám na mapu a dávám hvězdičky k místům, která chci/chceme vidět. Teď jsme získali tipy na ověřená kotviště a taky jsme začali kromě No Foreignland používat i Zuluwaters. První používáme od Polynésie, druhé doplňuje a rozšiřuje informace zejména pro Austrálii - kde se dá nechat člun, kde je voda na břehu, kde je sprcha,...

Jachtaři mají vůbec spoustu různých pomůcek, které jsou dělané pro moderní dobu. Aplikace na počasí, přílivy, setkávání s dalšími plavci,... některé suplují život na souši, jiné jsou hlavně na vodu. Když jsme začínali, tak naší hlavní obavou bylo jak se dostaneme do kontaktu s jinými rodinami s dětmi. Na facebooku je aktivní komunita rodin s dětmi, která každý měsíc svolává všechny, aby ukázali kde se pohybují a koho mají na palubě. Je to takové menujak v restauraci, kde si můžete vybrat s jakou rodinou se chcete potkat...

První zastávka na cestě na jih podél pobřeží tedy byla jasná Fraserův ostrov. Jižně od města, zhruba 50 mil, pěší cestičky, jezero s dešťovou vodou a písek, co je tak skvělý, že patří na seznam UNESCO a taky... psi dingo.

Zakotvili jsme kousek od starého mola, s výhledem na traktor, co už před hodně dlouhou dobou zůstal uvězněný na pláži. Druhý den ráno vyzbrojeni svačinou, vodou a taky klacky pro případ blízkého setkání s dingy. Formace pro pohyb po břehu a zvláště v lese byla daná - H. se Z., pak T. a nakonec já s menším T. Při zvolání "dingo!", všichni k sobě a sledovat okolí. Nacvičili jsme si to několikrát. Na konci dne jsem já s dětmi radostně vydechla, protože jsme k ostrému užití nikdy nedošli. H. byl trochu zklamaný.

❮❯

1 / 6

Cesta je dobře značená a trvala nám zhruba dvě hodiny. Jak jsme se blížili k jezeru McKenzie přibývalo množství aut, co nás míjely. Nad jezerem je piknikové seřadiště, protože brát jídlo k vodě se nesmí. Mohlo by lákat dingy přijít až do Vaší tašky a nabídnout si. Takové interakce i tak nejsou výjimkou, na youtube kolují videa o pejscích, co si lidé i chtějí pohladit a dočkají se zubů v paži.

Po cestičce dolů a nabídne se Vám pohled na jasnou vodu v moři bílého písku. A ten je! Ideální pro hrady z písku. A tak se taky začalo stavět. Strávili jsme tu skoro celý den, odpoledne jsme se vrátili zpátky, přes pláž plnou modrých krabíků, co před námi utíkají zpět pod písek. Jsou jak další vrstva vody, vlna za vlnou malých tělíček, co utíkají před obry.

Po návratu na palubu jsme zvedli kotvu a vypluli zas o kousek dál do západu slunce.