I krátký let může mít zpoždění. A tak taky začalo naše novozélandské dobrodružství. Auto na nás čeká kousek za Christchurch a tak nás první kousek popoveze taxi. A na místě si budeme muset počkat na Ch. z půjčovny. Prý si můžeme zatím prohlédnout auto. Je odemčené a na příjezdové cestě. To sice je, ale hlídají jej domácí psi. Ti nemají problém s námi sedícími a čekajícími, ale když se chceme přiblížit k autu, to je jiná. A tak čekáme. Taky je možná na místě říct, že hned v úvodu vzala za své naše představa místního léta. Je tu zima!

Náš plán na první den byl vyzvednout auto (o zhruba dvě hodiny dřív), nakoupit a přesunout se na stanování někam dál od města. Tou dobou co tu sedíme jsme měli mít stan postavený a pomalu večeřet. Nicméně plány vždycky nevychází. A tak čekáme. Naštěstí se brzy objeví páni domu a naši dobrodinci. Poprosili jsme jestli si po převzetí auta nemůžeme postavit na jejich zahradě stan. Řekli nesmysl, máme volnou ložnici ❤️ a ještě nás pozvali ke stolu.

Jako slyšeli jsme, že místní jsou extrémně přátelští, ale takovou pohostinnost jsme nečekali. A tak po příjemném společném večeru, uleháme a ráno budeme vyrážet. Jen kdyby bylo tepleji…

Ráno vyrážíme doplnit co nám chybí, pumpička na nafukovací matrace, plynový vařič a taky to jídlo. A pak už vzhůru na cestu dál k Arthur Pass.

P.S. Ano, v Austrálii, Fidži a ani Tonze či Cookových ostrovech jsme neřídili, takže zkouška ohněm neboli řízením na druhé straně začala hned při převzetí klíčů…