Vzdálenost přes 900 Nm, s Kagou jsme se už "vypracovali" na 120 - 150 mil denně. Ale musí pro to být podmínky! Ještě v neděli jsme si tak nebyli jistí jestli pojedeme v pondělí (před bouřkou) anebo počkáme až po ní na čtvrtek, pátek,... Ostatní lodě co plánovaly odjezd podobně jako my se rozhodly čekat. Nutno říct, že se jednalo o katamarány. Jediný jedno trup jsme byli my. Naše znalosti počasí, ale platily jen pro odjezd z Port Villa. Co bude s počasím dále jsme viděli na modelech, které nám přály, ale budou pravdivé?

Původní plán vyrážet hned ráno nám trochu zkomplikoval proces odbavení ze země. Poprvé po nás chtěli, ať se dostavíme všichni, musí si nás na imigračním vyfotit. Takže se H. vracel přes záliv zpět pro nás a zase všichni honem rychle k úřadu. Odjížděli jsme tak před polednem. Obešli jsme si společně všechny kanceláře, kde si nás předávali a ani se na nás pořádně nepodívali. Aspoň na imigračním si nás opravdu vyfotili a od dospělých posbírali i otisky.

Vzhledem k tomu, že nás teď čekala zatím nejdelší plavba, rozhodli jsme se k ní přistoupit i jinak z hlediska jídla. Někteří mají předpřipravená jídla a zamrazují je před cestou. To pro nás stále není, k dispozici máme jen lednici. Takže jsme naplánovali jídelníček na celou dobu plavby. Pro děti sloužil i jako kalendář, jak dlouho ještě...než bude jídlo/ než tam budeme. Odpovídal našim zásobám a nutnosti zpracovat vše čerstvé než doplujeme do Bundabergu.

Austrálie je zatím nejpřísnější z námi navštívených zemí, co se týče limitů na to, co lze či nelze dovážet do země. Všechny jachtařské skupiny na whatsappu, kterých jsme členy, neřeší nic jiného než seznam zábavných potravin. Ale opravdu! Dopředu jsme vyplnili poměrně obsáhlé dotazníky o posádce a i "zdravotní průkaz lodi". Kagou se pohybovala v potenciálně nebezpečných vodách na možné invazivní druhy mořského světa, takže musíme mít doklad o antifouling lodě a čištění trupu. Což dokládáme fotodokumentací a účtem za barvu. Co se týče jídla, co nepotřebujeme se snažíme směnit jak na Tanně a zbytek pak dáváme Julianě. Trochu do jidel na cestu, ale jen lehce.

Obecně během přejezdu jíme méně a lehčeji. Komu by se taky chtělo do podpalubí vařit ve vlnách a horku pakliže i prší nebo je rozbouřené moře? Přes velké přípravy stejně končíme specialitkami jako máslová omeleta se sýrem a extra máslový popcorn. Vtipné když píšu o lehkém jídle, že? Ale holt nám zůstalo máslo, sýr a kukuřice. Vše by putovalo do kontejneru a ještě bychom platili za váhu zábavného bioodpadu. A to my to radši sníme i s moznou vyhlídkou na nepříznivé...dopady.

Hned jak jsme vypluli, jsme se museli potýkat s přelévacími vlnami. Okénko o kterém víme, že zcela netěsní, se ukázalo jako skoro létající (jak jsme to přehlédli?!), takže s jednou vlnou nám rázem plaval celý salón. A při snaze utěsnit, co se dá se pod H. váhou vylomil stůl z ukotvení. To byl moment, kdy jsem si v duchu říkala, že je možná čas to otočit.

❮❯

1 / 4

V tomto vlhkém rozpoložení jsme pokračovali dál, citelně se ochladilo a byl čas nahodit vrstvy. Náš plán byl obeplout Novou Kaledonii a proplout atoly na severu. Cestu jsme si dopředu prostudovali, chtěli jsme se tu schovat před silným větrem a vlnami. A trochu si odpočinout. Z plánu na proplutí se nakonec stala pohotovostní zastávka. Kolem jedenácté jsme kontaktovali pobřežní stráž, bez odpovědi a tak jsme na šest hodin zastavili v opuštěné zátoce. Trochu se vyspat, vyspravit okno, vybrat vodu z podlahy a vzhůru dál.

Po úvodní spršce slané vody jsme strávili celou "klidnou" část plavby v atolu opětovným úklidem lodi a sušením. Trochu okořeněné zjištěním, že kromě vody nám pod palubou taky teče benzín z prasklého kanystru v lockeru. Což by mohlo vysvětlovat moje divoké sny během odpočinku před hlídkou.

❮❯

1 / 3

Úklid lodi jsme dělali generální ještě v Port Villa, jednak je to užitečné před plavbou jako takovou, ale i protože na australské straně Vám tu loď skutečně mohou prolézt se štětičkou na uši.

Na přelomu pátého a šestého dne se vítr utišil zcela a tak jsme museli nahodit motor. To pak H. dospával v přední kajutě u dětí. V kajutách na zádi hned vedle motoru se s běžícím motorem spí opravdu špatně.

Při mé hlídce nad raném sedmého dne plavby nám začaly přicházet gratulace od kamarádů, že už jsme to dokázali a jsme v Austrálii. My přitom ještě neviděli ani šmouhu ze země. Taky se kolem nás honilo několik bouřek, došlo to tak daleko, že jsme jako preventivní opatření povypínali veškerou elektroniku. Blesky létaly všude.

❮❯

1 / 5

A pak už to bylo na zvolání:"Země na obrozu!" Do Bundabergu jsme v pořádku dopluli v pondělí 21.října. Přesně sedm dní po našem vyplutí z Vanuatu.