Budíček proklatě brzy ráno a následná brzká snídaně či svačina a vyrazit. Původní plán, co si pohrával s myšlenkou jak pojedeme rozjezdem (brněnští vědí) na autobusový spoj do Prahy na letiště. Jsme nakonec odpískali. Cesta to bude dlouhá i bez zbytečných ranních prostocviků. Svezl nás můj bratr, co si udělal ranní otočku z Brna do Prahy a zase zpět. Díky, díky!

Vstávání před čtvrtou, oblékání se do vrstev, které pro zimu v Evropě potřebujeme, ale zase ne moc, co bychom s nimi v Pacifiku poté dělali? A doslova nalodění se do vozu. Cesta v takovou brzkou hodinu do Prahy utekla rychle, silnice prázdné a i brzký příjezd do Prahy byl vlastně fajn. Protože i ta se teprve probouzela. Na letišti jsme si vyložili celý svůj majetek pro následujících pár let a po odbavení se přesunuli k čekání a čekání. Další kolo jídla, které už se teď asi dá označit za snídani. Průzkum letiště, dětského koutku, ale největší lákadla jsou stejně za okny. Letadla na následujících bezmála 30 hodin, to jsou naši noví parťáci.

Let z Prahy do Paříže byl klidný a snadný, logisticky náročnější byl pak přesun po letiště Charlese de Gaulle mezi terminály. A pak hlavně odbavování tam. Paní za přepážkou nám resolutně odmítla odbavit záchrannou vestu, která obsahuje samonafukovací prvek díky hnacímu plynu. Ne. To prý nejde. Zajímavé, že jsme tak přiletěli z Prahy. A H. se stejnou společností už jeden takový let absolvoval bez problémů. Inu nevadí, my si rádi popovídáme i s dalším zaměstnancem. V Praze na letišti stačilo upozornit personál letecké společnosti a ti nás poslali na bezpečnostní prohlídku bokem, po níž jsme dostali průvodní papír s razítkem, že o naší vestě vědí. Tady to prý nejde a nedělá se to. Po půl hodince ukazování jejich vlastních přepravních podmínek a podmínek evropských to najednou šlo. Teď zas byly problém naše batohy, ty prý takto letět nesmí. S Gemmou už jsme párkrát letěli. Postahujeme všechny popruhy, bederní pás obtočíme kolem batohu a dotáhneme... snažíme se (i sami pro sebe) minimalizovat volné prvky, které se někde mohou zaseknout. Holt paní asi neměla den. Její kolega nám pak jen podal plastový pytel, do kterého batohy stačilo zabalit a bylo.

❮❯

1 / 7

Z Paříže do LA a pak i do cíle jsme letěli stejným letadlem, ale v LA bylo třeba vystoupit, oficiálně vstoupit do USA a pak opět nastoupit do letadla, na stejná místa. H. seděl s kluky a já se Z. jsme byly v řadě před nimi. Jídlo, kterým nás zasobili, sedadla u oken pro děti,...a hlavně nekonečný filmový maraton. To vše nás dostalo přes první část cesty. V LA jsme bez problémů prošli kontrolou a přesunuli se do stejné haly a pak i dokonce k braně odkud jsme před dvěma lety naopak z USA odlétali. Čekání jsme si zkracovali prozkoumáváním letiště, hledáním zajímavých koutů a opět pozorováním letadel. Zatím jsme ani moc nevnímali změnu teploty oproti Evropě. Holt haly, klimatizace a únavu.

Poslední část cesty, která nás definitivně přenesla na jižní polokouli, někteří vydrželi i vzhůru pro přelet rovníku. Jiní to prospali. Hned po příletu na Tahiti to bylo jako teplotní facka. Vrstvy šly dolů nemilosrdně. Úvítání hned v hale polynéskými rytmy bylo potvrzením, že jsme fakt tu. Na Tahiti. Teď už jen jestli to zvládla i naše zavazadla? Ano, už přijíždějí po pásu. Chvíli trvá než pochytáme všechny. Naštěstí máme pět párů očí a tak stíháme koukat snad do všech směrů současně.

Pak už stačilo jen najít taxík, co nás sveze do maríny. Našeho prozatimního stání pro Kagou. Bylo to douhých 27 hodin na cestě. Do maríny jsme dorazili s celou svou bagáží a nikdo z nás moc nevěděl - jaký je den, hodina anebo co má dělat? Jít spát? Ale vždyť tady začíná nový den. Tělo si samo řeklo a tak jsme postupně ulehali k spánku a odpočinku.

V prvních dnech jsme pořád ještě vstávali ve středoevropském čase, děti jsme prosili, ať ještě aspoň půlhodiny vydrží. My dospělí bychom si rozhodně dali říct, děti už ne. Takže nám to vstávání před čtvrtou ranní zůstalo po celý první týden. Na to abychom se mohli vydat z bezpečí maríny jsme potřebovali být odpočatí a tak jsme se jen velice pomalu posouvali časově blíž místním podmínkám. Zkoumali okolí a plánovali, kam dál.