S titulem první lodi sezony se pojilo i nebezpečí, že nás ještě zasáhnou probíhající možné cyklony. A to se nám na Rarotonze stalo. Blížila se a my museli pryč. Vyráželi jsme směrem Aitutaki, které mělo být mimo zasaženou oblast. Ale dostat se tam znaměnalo projet částečně frontou. Věděli jsme, že zůstat nemůžeme. Nicméně s přicházejícími bouřkami, vlnami a deštěm nám zpráva od H. táty, který pro nás hlídá počasí - vraťte se! Nedodávala moc síly. Zpět nebylo kam. Jedině dopředu. Z Brna přícházely povzbudivé zprávy typu - je mi blbě jen to vidím. Nám bylo taky a to jsme v tom byli. Tři z pěti členů posádky padli za oběť mořské nemoci.

Do toho se opět ozval autopilot, naštěstí už ne baterie. Ty jsme řešili při dojezdu na Rarotongu a nakonec jsme sáhli po koupi nových, auto, abychom mohli ovládat při dlouhých cestách autopilot. Teď se nám uvolnilo těsnění. Já byla u kormidla, H. hlavou dolů utahoval těsnění, aby mohl převzít řízení opět autopilot. Do toho přicházeli tří čyř metrové vlny. Zkrátka krása. Taky nám tento přejezd dal okusit jak chráněný máme kokpit. Kagou má dodger a bimini, které se v tu chvíli ukázali jako spíše sluneční clona. Obojí už nějaký rok pamatuje a tak řeč o nepromokavosti nemůže moc být. S neutuchajícím deštěm už vůbec. Vevnitř být nešlo pro neustále vlny a nemožnost pořádného větrání neb déšť. Takže jsme se tísnili u vstupu do podbalubí. Vytáhli jsme další plachtu - auto, kterou jsme měli v lockeru a tou jsme aspoň dětem vytvořili provizorní přístřešek, kde bylo sucho.

❮❯

1 / 8

Do toho se nám přetočily otěže u hlavní plachty na vozíku. Bylo třeba je rozmotat a taky spravit uchycení. To všechno stále za jízdy s vlnovým doprovodem. Jestli jsme někdy pochybovali o dobrém nápadu cestovat na lodi, byla to tato plavba. Ve středu se jako mávnutím koouzelného proutku vyčasilo, obloha byla modrá a v dáli ostrov. Páni! Později jsme se od H. táty dozvěděli, že tuhle naši cestu si i s předpovědí uožil a má ji na památku. Kdybychom prý věděli. Kolem nás se ženili všichni čerti a vypadalo to, že do dalšího míříme a najednou se to rozplynulo. Jen tak.

Samotný ostrov nemá velký nákladní přístav, jsou tu spíš rybářské loďky a čluny potápečských škol. Marina nebo spíš její bazen se zrovna buduje, takže nás na rádiu instruovali ven do laguny, kde se dá kotvit v dobrých podmínkách. My stejně potřebovali provést opravu naší kotvy, její upevnění dostalo na Rarotonze zabrat. Zkoušíme tu opět kotvit na dvě kotvy. Přední a zadní. Abychom byli stabilnější vůči vlnám, které přicházejí. Na člunu se dá zajet dovnitř do bazénu a odtud už všude pěšky. Jestli se nám líbila kopcovitost a hornatost hlavního ostrova, tak teď jsme se ocitli především mezi políčky a sem tam nějakým kopečkem. Na našich toulkách jsme se mohli zas osvěžovat kokosy, prozkoumávat malé cestičky,... a nekončně pláže u resortů na břehu. V hlavním obchůdku jsme se i díky novým známým Lile s Marií naučili chodit na zmrzlinu, ledovou tříšť s různými příchutěmi. Škoda, že nemáme mrazák na lodi.

Podobně jako u Polynésie jsme i tu museli projít odbavením ze země. Aitutaki je na naší trase poslední možný přístav, kde to jde. Jinak bychom si dost zajeli. A podobně jako na Polynésii, chceme navštívit ještě jeden menší ostrov. A povolení k tomu opět dostáváme. Původně jsme se snažili spojit s obyvateli ostrova, protože se jedná o uzavřenou komunitu a my chtěli případně dovézt materiál či dárky od příbuzných. Ale žádných instrukcí se nám nedostalo. Koupili jsme tedy něco málo pro školu, která na ostrově je. Vzali pečivo. A zvedli kotvu. Další zastávka Palmerstone.

Čekala nás dvou denní cesta mezi ostrovy a na ní jsme si vyzkoušeli i práci s opraveným spinakrem. Děti nejvíce ocenily závěr v podobě sladkého oběda po přistání - buchtičky na způsob šodó. Při odjezdu z Aitutaki jsme se míjeli s přijíždějící výletní lodi, vzájemně jsme se dost neskrytě okukovali. Potkali jsme tak dalšího z cirkusů na vodě. Ten předcházející co tu byl s námi, vypustil všechny své ovečky na ostrov a připravil pro ně i velký stan na břehu. Cestující se jali prozkoumávat ostrov na skútrech. Bohužel jeden z nich hned poté co nasedl, havaroval. Nás skútry lákaly už na Rarotonze, ale netroufli jsme si. A tahle nehoda byla jen potvrzením alespoň mých obav.